95 let ČAS | Historická sekce ČAS

Vznik a první léta České astronomické společnosti

Alena Šolcová

V prosinci 2012 si Česká astronomická společnost připomíná 95. výročí svého založení.

V tomto textu přinášíme pohled na dobu jejího vzniku a na život astronomů v první polovině dvacátého století. Astronomická společnost se rozvíjela zásluhou tvůrčích nápadů a úsilí několika osobností. Na stránkách časopisu Říše hvězd je zachyceno, jak opatřovali přístroje, stavěli hvězdárnu, zajišťovali vydávání časopisu a podávali zprávy o svých odborných výsledcích.

Nepostradatelným pramenem byly také vzpomínky našich pamětníků. Každý z příběhů je něčím pozoruhodný pro astronomii nebo pro svůj lidský rozměr. Spolupráce našich předchůdců na společných projektech by mohla znovu ožít ve vědomí další generace.

Česká astronomická společnost (Č.A.S.) vznikla před devadesáti lety 8. prosince 1917,
v době I. světové války. V krátké době po ustavení dosáhla počtu 600 členů,
z nichž 35 bylo zakládajících.

Nejdříve se ohlédněme před rok 1917, do času před zrodem Společnosti.

Pěstování astronomie v Čechách je spojeno s tradicí klementinské hvězdárny. Podporovaly ji vynikající osobnosti, které zde působily. Mezi nimi jmenujme zakladatele matematicko-fyzikálního semináře na pražské univerzitě a zakladatele hvězdárny Josefa Steplinga (1716-1778), jeho žáka Antonína Strnada (1746-1799), ředitele hvězdárny Aloise Martina Davida (1757-1833), profesora Carla Hornsteina (1824-1882), jeho žáka prof. Augusta Seydlera (1849-1891), zakladatele Astronomického ústavu české části pražské univerzity a jeho nástupce profesora Gustava Grusse (1854-1922). Podle Grussova encyklopedického díla Z říše hvězd vydaného v Praze roku 1897 byl později pojmenován časopis Společnosti Říše hvězd.

I František Josef Studnička (1836-1903), první profesor matematiky na české části pražské univerzity po jejím rozdělení roku 1882, byl milovníkem astronomie. Vydával populární astronomické texty již od sedmdesátých let 19. století a kromě toho mu vděčíme za rozsáhlejší dílo: Zeměpis hvězdářský, Praha 1881.

Vojtěch Šafařík (1829-1902), profesor chemie na pražské universitě, postavil roku 1891 na střeše jednopatrového domu proti Grébovce na Královských Vinohradech dalekohled a zahájil pravidelná pozorování. V dnešní Koperníkově ulici na místě domu čp. 422 (nároží ulice U Havlíčkových sadů) zřídil hvězdárnu. Vykonal více než 20 000 pozorování. Jeho lásku k astronomii ovlivnil v mládí Jan Ev. Purkyně. Půjčil mu ještě jako suplentovi reálky Frauenhoferův dalekohled. Šafařík si později zhotovil vlastní reflektor. V roce 1890 požádal o zproštění z postavení profesora chemie a byl jmenován profesorem deskriptivní astronomie.

Zájem o astronomii vzbuzovalo i literární dílo Jana Nerudy (viz [1]). Nerudovy Písně kosmické vyšly roku 1878. Neruda v nich pozdvihuje sebevědomí prostých čtenářů, zvedá jejich oči ke hvězdám a samotné hvězdy lidsky oživuje. Podle Jakuba Arbese se Neruda na dílo důkladně připravoval. Docházel na univerzitní přednášky a četl odborná díla (Littrowa, Maedlera). Humorný pohled získal z díla M. W. Meyera: Selbstbiographisches vom Himmel, Lipsko, 1877 (např. píseň XXIII.: Seděly žáby v kaluži …). Jan Neruda byl kmotrem Jana Friče.

Oba, Vojtěch Šafařík i Jan Neruda, ovlivňovali bratry Fričovy. Scházeli se podle tradice U zelené žáby na Starém Městě. Dovedli později Josefa Jana Friče k založení hvězdárny v Ondřejově. Nerudův žabí hymnus se stal symbolem Ondřejova. Tam bylo také zahájeno pravidelné systematické pozorování a Josef Jan spolu s Františkem Nušlem tam pracovali na vývoji cirkumzenitálu.

Kolem roku 1910 vzbudila zájem veřejnosti Halleyova kometa. Někteří vysokoškolští a středoškolští profesoři a další dobrovolníci proto konali přednášky pro veřejnost. Byli to zejména František Nušl, Arnošt Dittrich, Jaroslav Zdeněk a další. Např. Ing. Jaroslav Štych zahájil v roce 1911 veřejné přednášky o astronomii ve Sdružení dělnických abstinentů v Praze. O rok později otvírá baron Artur Kraus lidovou hvězdárnu v Pardubicích.