Zavedení časové služby – vysílání časových signálů  

Časový signál v rozhlase byl vysílán od konce ledna 1926 jednou denně ve 22:00 na vlně 368 m.  Podle vzpomínek Otto Seydla — ručním zapínáním kontaktů hodin. Pak František Nušl zkonstruoval synchronizační i regulační zařízení. Byly použity hodiny firmy Riefler ze Štefánikova majetku a Koskovy hodiny ze Státní hvězdárny. Přitom se ale ozval stesk po poledním výstřelu.

Karel Novák (*1887), již výše zmíněný, si v létě roku 1918 ve velkém rohovém domě ve Zborovské ulici č. 27/716 na Smíchově postavil pozorovatelnu a doma si zařídil mechanickou dílnu. V článku Per aspera ad astra [ŘH  29 (1948), 139-141] Novák vzpomíná na své začátky. Podrobnosti o jeho životě uvádějí také jeho přátelé dr. Karel Otavský, František Kadavý a prof. Vladimír  Guth v Říši hvězd z roku 1953 a z roku 1957. Jako první amatér u nás začal s příjmem bezdrátových časových signálů. Přispěl k rozvoji pražské časové služby. Kromě toho byl náruživý pozorovatel. Výsledky této činnosti shrnul do druhého dílu Atlasu souhvězdí severní oblohy, který byl dokončen v 1930.

 Koncem roku 1926 měla Společnost 744 členů, z toho 49 žen. Bohatá přednášková činnost Společnosti se rozšiřovala i na venkov. Kromě Františka Nušla  se přednášení věnoval např. i profesor Vsevolod V. Stratonov: Hovořil  na více místech na dvě pozoruhodná témata Na ohnivém oceáně Slunce a Venuše, budoucí kolonie Země.

© 2012, Alena Šolcová