Život astronomů – výpočty | Historická sekce ČAS

Život astronomů – výpočty

Velmi obšírné a zdlouhavé výpočty jsou v astronomii nutným zlem. Díky Gaussovi a Besselovi byly některé práce typizovány. Vzorce byly upraveny tak, aby dovolily užití logaritmů. Užívalo se k nim většinou různě místných logaritmických tabulek.

Podle vzpomínek Vladimíra Gutha.

Dnes, kdy jsme zvyklí v mnoha ohledech využívat špičkové výpočetní techniky, nás mohou překvapit úvahy o numerických výpočtech z roku 1925 (viz [4]):

„Moderní počtář si zkracuje a usnadňuje početní práci různými způsoby. Používá grafických metod, zejména nomogramů, má po ruce logaritmická pravítka. Velmi pohodlné a přesné jsou Ottis Kingovy válcové kalkulátory, které zaručují 4 místa. Za posledních dvacet let byly mnohomístné počítací stroje (arithmometry) tak zdokonaleny a zlevněny, že čím dále, tím více vytlačují z užívání počítání logaritmické. Znamená to upravit tabulky.“

Ředitel pařížské hvězdárny Édouard Benjamin Bailland vzpomíná v rozloučení s Camille Flammarionem (1842-1925):

Každý začínal svoji dráhu v počtářském oddělení. Flammarion tam strávil tři a půl roku, než mohl přestoupit do oddělení observačního. Přesto to v něm nezanechalo hrůzu před číslicemi, naopak nabyl citu pro přesnost.

Po 16 letech vydal katalog dvojhvězd, což znamenalo zpracovat během tří let 200 000 pozorování.

Citujme ještě výrok Huberta Slouky (1903-1973) z roku 1930:

„Je zřejmé, že počítání strojem zbavuje počtáře drah těles nebeských určitého estetického požitku tvůrčí podstaty. Život je však krátký, a úspora času proto jest jedním z nejdůležitějších požadavků doby“.

František Link (1906-1984) založil za války početní sekci Č.A.S. Po svých zkušenostech z pobytu v Lyonu vyzýval k pozorování proměnných hvězd a numerickému zpracování získaných dat. Později se věnoval studiu vysoké atmosféry. Je autorem oblíbeného díla Co víme o hvězdách. V letech 1948-1953 byl ředitelem Astronomického ústavu v Ondřejově. Numerické metody rozvíjel i za oceánem vzdálený matematik a astronom Zdeněk Kopal (viz Křížek, M., Šolcová, A. [PMFA 49 (2004), 244-257]), který vstoupil do Společnosti v roce 1929, vedl několik let sekci proměnných hvězd a podporoval astronomii v českých zemích do konce života.