Vladimír Vand

Nobelova cena na dosah

V době, kdy se stal Vladimír Vand (1911-1968)  po Zdeňku Kopalovi v roce 1934 předsedou sekce hvězd proměnných (měnlivých), byl demonstrátorem Astronomického ústavu Univerzity Karlovy. Věnoval se také spektroskopii v Dolejškově ústavu. Přestože publikoval v Říši hvězd řadu podnětných článků, je dnes  mezi astronomy téměř zapomenut. Po emigraci se věnoval převážně  krystalografii. Svou životní dráhu skončil na jaře 1968 jako profesor Státní univerzity v Pensylvánii. Jeho dílo není u nás zcela známo a doceněno, i když za svého působení v Anglii v poválečných letech použil Fourierovu transformaci a Besselovy funkce k analýze struktury DNA a inspiroval tak Francise Cricka, jednoho ze 3 nositelů Nobelovy ceny (1962) k vyřešení stavby dvojšroubovice. V archivu Francise Cricka lze najít dopis, který vypovídá o jejich spolupráci.  

Vandovy články v Říši hvězd poskytují přehled o jeho širokých zájmech, např. Pozorujte malé planetky  [ŘH 15 (1934), 51-54], Tajemství nebulia  [ŘH 15 (1934), 51-54],  Sluneční halo [ŘH 20 (1939), 108-112], Minulost prvků ve vesmíru, [ŘH 26 (1945),  74-78]  a Theorie sluneční korony  [ŘH 27 (1946), 28-33]. Po válce v říjnovém čísle ročníku 26 najdeme jeho článek o Arthuru Eddingtonovi, který uzavírá: „Ať se pokrok ubírá po Eddingtonovi jakýmkoli směrem, je jisté, že nebude možné vrátit se k názorům minulým”. Koncem roku 1945 navštívil Vand Prahu. V sobotu 15. prosince 1945 měl na Lidové hvězdárně  Štefánikově  přednášku. Jeho poslední návštěva Čech se datuje rokem 1964.

© 2012, Alena Šolcová